Kam všude nosíte krátkou zbraň?

[frantisekkozisek]

Ale je. Kdo to neví a ještě obhajuje. By se měl dobrovolně vzdát ZP. Navíc už se to X x řešilo.

Vysloveně zakázaný to není. Sám to tak nedělám. Jen jsem řekl, že to není vhodný, tím to podle tebe obhajuju?

[Zefran]

Tady jsem vygooglil odpověď z ministerstva:

TLDR: v autě zbraň nechat nesmíš. I kdyby to nebylo dané zákonem, tak to odporuje zdravému rozumu...

Dle § 29 odst. 1 písm. b) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (dále jen „zákon o zbraních“), je držitel zbrojního průkazu povinen zabezpečit zbraň kategorie A, B nebo C a střelivo v souladu s požadavky § 58 zákona o zbraních. V rámci ustanovení § 58 zákona o zbraních jsou obecně vymezeny požadavky na zabezpečení nošených nebo přepravovaných držených zbraní kategorie A, B anebo C a střeliva do nich stejně jako požadavky na zabezpečení držených uschovaných, uložených nebo uskladněných (přechovávaných) zbraní kategorie A, B anebo C a střeliva do nich.

Z této obecné úpravy musí následně vycházet každý držitel zbrojního průkazu při přijímání konkrétních bezpečnostních opatření, která za účelem odpovídajícího zabezpečení zbraní a střeliva hodlá realizovat jak uvnitř vlastních bytových prostor, tak i vně těchto prostor.

V případě Vámi uváděných příkladů ubytovacích a sportovně rekreačních zařízení je nutné v první řadě zohlednit skutečnost, že s ohledem na objektivní provozně bezpečnostní důvody jsou provozovatelé (tj. majitelé, případně nájemci) uvedených zařízení obecně oprávněni stanovit v rámci jimi vydávaných interních ubytovacích a návštěvních řádů různé druhy zákazů nebo omezení pro ubytované hosty, případně návštěvníky sportovních zařízení. Jedním z velice často stanovených zákazů bývá právě zákaz vnášení zbraní (nejenom střelných) do prostor těchto zařízení.

Držitel zbrojního průkazu by se tak měl vždy předem informovat, zda provozovatel příslušného ubytovacího nebo sportovního zařízení podobné opatření v rámci svého interního předpisu stanovil. Pokud ano, je držitel zbrojního průkazu povinen tento zákaz respektovat, jelikož zákaz tohoto druhu nelze s ohledem na objektivní důvody jeho zavedení chápat jako opatření porušující obecný zákaz diskriminace spotřebitele při prodeji výrobků nebo poskytování služeb dle § 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.

V teoretickém případě udělení souhlasu ze strany provozovatele ubytovacího nebo sportovně rekreačního zařízení s dočasným výskytem zbraní a příslušného střeliva uvnitř tohoto zařízení je přijímání odpovídajícího bezpečnostního opatření dle ustanovení § 58 odst. 2 zákona o zbraních vždy osobní povinností držitele zbrojního průkazu.

Pouze tento držitel je tedy povinen vhodně zabezpečit držené přechovávané zbraně a střelivo proti zneužití, ztrátě a odcizení a zajištění této povinnosti nemůže přenést na jiné osoby (např. personál ubytovacího nebo sportovně rekreačního zařízení). Toto ustanovení § 58 odst. 2 zákona o zbraních je s ohledem na svůj zamýšlený účel formulováno obecně bez následného odkazu na bližší vymezení v rámci prováděcího právního předpisu upravujícího konkrétní technické požadavky na zabezpečení zbraní a střeliva. To ovšem samozřejmě neznamená, že by ho bylo možné chápat jako zcela vágní a tudíž nevynutitelné.

Pro účely bližšího vymezení možností vhodného zabezpečení zbraní a střeliva lze vycházet z předpokladu, že by se mělo jednat o zabezpečení provedené způsobem, který klade případnému zneužití, ztrátě nebo odcizení do cesty reálné fyzické překážky či režimová opatření, k jejichž překonání je nutné vynaložení zvýšené fyzické síly či úsilí.

V praxi by tento výše uvedený předpoklad pro držitele zbrojního průkazu znamenal stanovovat si a vzájemně porovnávat jednotlivá jím zamýšlená bezpečnostní opatření, která by s ohledem na jím zjištěná bezpečnostní rizika konkrétního prostoru hodlal realizovat za účelem naplnění obecného požadavku ve smyslu § 58 odst. 2 zákona o zbraních.

Pod pojmem bezpečnostních rizik si lze představit zejména případný intenzivní výskyt neoprávněných třetích osob přímo v prostoru zamýšleném pro uložení zbraní, technické či konstrukční nedostatky dostupných zabezpečovacích prostředků apod. Z těchto jednotlivých variant jím zamýšlených bezpečnostních opatření pak držitel zbrojního průkazu následně musí zvolit to řešení, které při zhodnocení všech případných bezpečnostních rizik objektivně umožňuje v co nejvyšší míře naplnit obecný požadavek na vhodné zabezpečení zbraně a střeliva proti zneužití, ztrátě a odcizení.

Lze obecně předpokládat, že uložení zbraně a střeliva v prostoru umožňujícím volný přístup značného množství neoprávněných třetích osob bez souhlasu či vědomí držitele zbrojního průkazu lze chápat jako bezpečnostní řešení dosti problematické povahy, pokud se jedná o prostor vybavený pouze zcela základními zabezpečovacími prostředky primárně určenými pouze pro zabezpečení předmětů běžné denní potřeby a nízké hodnoty, tj. zabezpečovacími prostředky disponujícími pouze velice nízkou mírou odolnosti proti jejich překonání. V případě zamýšleného dočasného ponechání zbraní kategorie B, C a střeliva pro ně v uzamčeném osobním vozidle je nutné z pohledu držitele zbrojního průkazu vzít v úvahu ustanovení § 58 odst. 1 zákona o zbraních, dle kterého musí být nošené nebo přepravované držené zbraně kategorie A, B anebo C nebo střelivo do nich mimo jiné pod neustálou kontrolou držitele zbrojního průkazu.

Případné dočasné ponechání zbraně či střeliva v osobním vozidle ze strany držitele zbrojního průkazu lze tak chápat jako řešení, které ze své podstaty nezajišťuje v co nejvyšší míře potřebnou osobní kontrolu ze strany držitele zbrojního průkazu, tj. takovou kontrolu, jejímž hlavním cílem je účinná eliminace podmínek pro odcizení, ztrátu nebo zneužití zbraně nebo střeliva.

Pokud by ze strany držitele zbrojního průkazu s ohledem na všechny relevantní skutečnosti bylo v případě zabezpečení zbraní a střeliva mimo jeho vlastní obytné prostory zvoleno bezpečnostní řešení neodpovídající smyslu ustanovení § 58 zákona o zbraních, vystavoval by se příslušný držitel nebezpečí sankce za spáchání přestupku dle § 76a odst. 3 zákona o zbraních.

Co se týče Vámi zmíněného přechodného uložení zbraně a střeliva u útvaru Policie ČR, příslušná právní úprava nestanoví pro držitele zbrojního průkazu žádné oprávnění podobnou službu od Policie ČR vyžadovat a zároveň Policii ČR neukládá žádnou povinnost podobnou službu nabízet či provozovat.

Závěrem lze upozornit, že nalezení odpovídajícího způsobu zabezpečení zbraní a střeliva je vždy úkolem konkrétního držitele zbrojního průkazu. Pouze on má k dispozici všechny relevantní údaje umožňující mu potřebné komplexní posouzení všech objektivních a subjektivních rizikových faktorů konkrétního prostředí a všech možných bezpečnostních řešení zabezpečení zbraně a střeliva, která je schopen v dané konkrétní situaci realizovat.

Případná tvorba šablonovitých návodů na postup ze strany ministerstva vnitra se nejeví v této konkrétní problematice jako smysluplné a reálně využitelné řešení.

Množství jednotlivých modelových situací je totiž v zásadě neomezené a tyto obecné návody by nikdy nemohly v dostatečné míře zohlednit všechny objektivní i subjektivní faktory, se kterými se držitel zbrojního průkazu musí při řešení konkrétního případu zabezpečení zbraní a střeliva vypořádat.

Mgr. Milena Bačkovská, vedoucí oddělení

[Žábra]

Nosím pořád a všude. NAA s tou nejkratší hlavní, ani o ní člověk neví.